Článek ke třicetiletému výročí družstva Spektra
Spektra – Třicátník, mladý a v plné síle
Třicet let pro člověka je dnes mládí v rozpuku. Ovšem pro firmu jde o zralý věk, během kterého již tisíckrát musela prokázat pružnost i pevnost, inovativní myšlení i stabilitu tradičních hodnot. Spektra, výrobní družstvo nevidomých, je pro mnoho z našich čtenářů známý a spolehlivý partner. Nabízí a dodává totiž kompenzační pomůcky pro slabozraké a nevidomé, ale také pro potřebné z řad lidí s mentálním postižením, tělesným handicapem i s kombinovanými vadami. A na jejich webových stránkách najdete přehledně zpracované cesty k tomu, jak si v dnes již záplavě nabídek různých výrobců a dovozců vybrat právě takovou pomůcku, která bude co nejpřesněji odpovídat konkrétní vadě či handicapu. Nabízí i… Ale ponechme si podrobnosti na připravovaný rozhovor se zakladatelem a dlouholetým ředitelem Břetislavem Vernerem, CSc., který se v Zoře objeví co nejdříve, protože tento článek, krátký a psaný z náhlého popudu, má sdělit něco trochu jiného.
Říká se tomu provozní slepota. Od prvního momentu v křesle šéfredaktora tohoto listu se setkávám jak se jménem firmy, tak se jménem jejího ředitele. I při čtení dalšího našeho periodika, Téčka, toto jméno na vás zákonitě vyskočí přinejmenším jednou v každém vydání. A pak přijde najednou pozvánka, na které stojí, že by firma byla potěšena, kdybyste se zúčastnil konference k jejímu 30. výročí založení – a vám je jasné, že tenhle dluh musíte splatit. První, co musíte, je jít na tu konferenci… – asi to bude nuda, ale co?!
Tak tenhle úsudek byl pro mě snad největším omylem za celé dva a půl roku. Konference se ze dvou hodin protáhla na skoro tři, a co mě se týče, mohla klidně pokračovat. Přede mnou defilovaly osobnosti segmentu asistivních technologií nejen u nás, ale prakticky z celého světa. Samozřejmě šlo o výsek, kopírující partnery firmy, ale Američan, Polák a Švéd, všichni zastupující většinou dlouholeté partnery, nejednou začali odkrývat tajemství trhu, který co do rozsahu je u nás poměrně sevřený, malý, ale o to náročnější, neboť jeho koncoví hráči – klienti – nejsou vůbec skromní a nechoulí se vzadu, vděční za cokoli. Naopak, tlačí na svoje dodavatele, a ti zas vypadají, že jsou za ty tlaky vděční, protože je tím ženou dopředu a nahoru.
Jak se jednotliví řečníci vyjadřují ke svým produktům a požadavkům na ně, stávám se tak trochu panem Broučkem ze známého románu Svatopluka Čecha: s Jimem Porsem z USA procházím historií zpřístupňování běžného – pro vidící – tisku, tj. po našem černotisku osobám se zrakovým postižením – kamerové lupy, hlasové čtečky, braillské řádky. K braillskému tisku mluví jeden z nejpovolanějších, Švéd Bjorn Lofstedt, za svou firmu Braille Index a o reliéfní grafice zas Polák Jaroslav Urbanski z poznaňské firmy Harpo… Každý projev se ale nakonec stočí k prohlášení, že Spektra je pro daného mluvčího skvělým partnerem už proto, že ve světě, kterému tyto firmy věnují maximum pozornosti, ve světě nevidomých, slabozrakých a lidí s dalšími, většinou souvisejícími handicapy je, stejně jako ony firmy, na špici poznání a nezřídka i inspirujícím předskokanem. A zazněly i další projevy, i zajímavé, i z jiného soudku – třeba o historii sálu, kde jsme seděli, ale nedá se vše pojmout v jednom článku.
Měla to být krátká informace, ale atmosféra toho středečního odpoledne 3. dubna v Profesním domě Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze na Malostranském náměstí, byla doslova pohlcující. Mimochodem – ředitel Verner zde na závěr předal žezlo vedení firmy do rukou následovnice (a dcery) Terezy Vernerové, dostal hodinky a spoustu darů a v závěrečných tónech varhan, které ve fascinujícím sále rozvibrovaly i okenní tabulky, vplynul dojem z konference v prostý pocit katarze, což znamená v překladu z řečtiny, „pocit libosti, že věci jsou takové, jaké by měly být“. Alespoň pro mě.
PhDr. Václav Senjuk, šéfredaktor časopisu ZORA
(Článek vyšel v časopise ZORA, ročník 103, číslo 10 v květnu 2019.)
Spektra v.d.n. se připojuje ke kondolenci k úmrtí prof. MUDr. Olgy Švestkové, Ph.D.
Ve čtvrtek 13. 12. 2018 náhle zemřela přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. Čest její památce.
Paní profesorka byla od roku 1991 odbornou asistentkou, zástupkyní přednosty pro výuku a od roku 2008 přednostkou Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN. V roce 2004 obhájila doktorskou disertační práci v oboru Fyziologie a patofyziologie člověka na 1. lékařské fakultě UK. V roce 2008 byla jmenována docentkou Kinantropologie a zátěžové fyziologie na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. V roce 2018 byla v tomto oboru jmenována profesorkou a stala se členkou Vědecké rady UK. Klinický záběr měla široký – angažovala se v rehabilitaci geriatrických pacientů, pacientů po poškození mozku, po poliomyelitidě a v posudkové činnosti. Působila dlouhodobě jako poradce na MZ ČR a MPSV ČR v oblasti rehabilitace, podílela se na vytváření sítě rehabilitačních center v ČR.
Paní profesorka se také zasloužila o vznik studia ergoterapie jako prvního vysokoškolského studia tohoto oboru v České republice a mj. šířila povědomí o oční navigaci Tobii PCEye, která napomáhá zlepšovat kvalitu života osob s těžkým tělesným a komunikačním postižením, jejímž dodavatelem je Spektra v.d.n.
Pro Spektru v.d.n. bylo ctí s paní profesorkou spolupracovat.