Odjakživa, co je internet internetem, bylo vždy prozíravé ověřovat zdroje. Často se dalo z mnoha nepřímých i přímých nápovědí poznat, zda se jedná o pitomost, lež nebo pravdivou informaci; všechno na internet totiž vkládali lidé a jejich myšlenkové pochody, ježto bývají podobné těm našim, se dají víceméně odhadnout. Ne tak po nástupu umělé inteligence. Ta je neočekávatelně originální a nepředvídatelná; a co je hlavní: při zkoumání zdrojů se nepozná, zda jde o informaci vloženou na internet živým člověkem nebo zda jde o výmysly umělé inteligence. Proto si mohu být jistý pouze tím, co jsem na letošním Sightcity zažil, a všechny ostatní informace souhrnně čerpané z internetu mohou být stejně dobře pravdivé jako umělointeligentně fiktivní – kdo ví!

Název „SightCity“ (česky: „velkoměsto zraku“) je buď výsměch, ironie nebo poselství typu „Nejsme na tom tak špatně, podívejte, co pomůcek máme k dispozici, aby se nám žilo podobně jako všem ostatním“. Buď jak buď, výroční výstavní a prodejní veletrh Sightity23 se ve Frankfurtu nad Mohanem konal již po jedenatřicáté, počítaje v to i dva kovidové on-line ročníky. Letos se vystavovatelé i návštěvníci sešli ve vzdušnějším a prostornějším prostředí než v minulých letech; Kongresshaus Kap Europa nás, nějakých 5 00 návštěvníků a do stovky vystavovatelů, přívětivě vítá bez dřívějších tlačenic v suterénu letištního hotelu Sheraton.

Jsem na Sightcity poprvé po devíti letech a je načase, abych zaznamenal novinky a ověřil, že staré, ba prastaré známé pomůcky zůstávají i nadále populární a veskrze užitečné. Můj výčet nebude vyčerpávající: budu mluvit jen o tom, čemu rozumím tak, že se za to nemusím stydět; proto jsou vynechány všechny pomůcky pro osoby slabozraké nebo osoby se zbytky zraku s výjimkou pomůcek orientačních a čtecích, které jsou určeny i nevidomým.

Předem jsem si ze sobeckého osobního zájmu stanovil, že určitě navštívím tři vystavovatele. Prvním byla korejská firma Overflow, vystavující a prodávající speciální brailskou tabulku Versa Slate. Tabulka má čtyři řádky po dvaceti znacích a píšete na ní obyčejným bodátkem jako na každé jiné plastové či kovové brailské tabulce. Podstatný rozdíl je v tom, že nepíšete na papír; místo toho vytlačujete tyčinky, které se po vytlačení zaaretují, vy tabulku obrátíte a čtete z její původně spodní strany. Když napsaných (vytlačených) 80 znaků přečtete, stisknete tlačítko a tyčinky v těle tabulky zmizí; tabulku obrátíte a můžete nanovo psát. Máte opakovaně k dispozici 80 šestibodových brailských znaků a nepotřebujete žádný papír; ideální zařízení na stručné poznámky, nemyslíte?

Po léta marně vyhlížím malou domácí brailskou tiskárnu. Německá firma BLISTA je mému přání nejblíž, avšak zklamaně zjišťuji, že její produkt zůstává na úrovni roku 2014: Brailská tiskárna je sice poměrně malá i lehká (váží nějakých 6-7 kilo), ale tiskne jen po jedné straně papíru, což je u brailského tisku věru značná nevýhoda, co do zabraného prostoru.

Mířím tedy ke třetímu vystavovateli, jehož produkt prostě vidět musím, a to z několika důvodů: jedná se o žhavou novinku a znám dobře víceméně konkurenční produkt, jehož recenze

Grafický reliéfní zobrazovač Dot Pad 320 vyšla na portálu Pélion před několika dny. Vytouženým vystavovatelem je společnost Orbit Research, která uvádí na trh grafický brailský zobrazovač Graphiti. Kudy chodí, tudy svůj produkt vychvaluje; jenomže ono to opravdu funguje tak, jak říkají. Nejdřív ale jediná nevýhoda, kterou jsem na první pohled shledal: Graphiti je docela těžký – kdybychom jej chtěli přenášet, museli bychom použít pořádný batoh. Výrobce patrně záměrně hmotnost neuvádí, nicméně bych typoval mezi sedmi až deseti kily. Rozměry 29.5 x 26.9 x 4.1 cm přenosnosti nebrání. Hlavní součástí je obdélníkový grafický displej o stranách 60 krát 40 tyčinek, tedy celkem 2400 tyčinek. Říkám záměrně „tyčinek“, protože brailským bodům se podobají jen velmi vzdáleně. Jednotlivé tyčinky jsou ovládány elektromagnetickým mechanismem a lze je uvést nejméně do tří pevně fixovaných poloh: nevystavené, napůl vystavené a plně vystavené; to umožňuje zobrazovat víceméně trojrozměrnou grafiku (např. mapy s horstvy). Tyčinky se pod položenými prsty bez překážky v reálném čase přeskupují, takže lze se zobrazením pracovat podobně jako s brailskými displeji osazenými piezoelektrickými elementy. Navíc je možné prstem na displeji „kreslit“. Jednoduše jedete prstem po ploše displeje a vzápětí vyskakující tyčinky přesně kopírují váš pohyb – můžete např. psát tiskacím či psacím písmem, ale chce to trochu cviku, přístroj byl na mě moc rychlý a písmenka jsem kreslil příliš malá. Možnosti připojení jsou v zásadě neomezené: přes HDMI uděláte z Graphiti reliéfní televizní obrazovku. Kdo se chce o technických parametrech dovědět víc, nechť navštíví stránky výrobce

Orbit Research Introduces the Graphiti® Interactive Tactile Graphic Display – Orbit Research . já se pozastavím u jiného, z pohledu rozvojových zemí a koncové ceny produktu příznivého jevu: přístroj mi převáděl indický inženýr, protože – ač se Graphiti tváří jako produkt americký – ve skutečnosti se vyrábí v Indii. Dnes stojí 15000 euro, což je oproti evropskému prototypu z roku 2013 o 35000 euro méně. Zástupce výrobce mi sdělil, že pokud bude ve světě o výrobek zájem, počítají se snížením ceny na 5000 euro. Jsem přesvědčen, že zájem bude, pokud se ovšem nezjistí, že elektromagnetický mechanismus zdvihu a zasouvání brailských bodů není stejně spolehlivý jako více než čtyřiceti lety prověřený mechanismus piezoelektrický.

A teď nezbývá než se projít po výstavních halách a zaznamenat distributory a výrobce, kteří zajímají především nevidomého návštěvníka. Je potěšitelné, že ani letos nechyběla Česká republika – v předchozích letech nás zdatně reprezentoval ing. Miloš Svárovský se svými světově proslulými holemi a letos ho vystřídala společnost Matapo – před nějakými devíti lety nepatrný start-up, kterému pomáhala na svět i SONS, dnes dravý podnikatelský subjekt obecně uznávaný i na americkém trhu. Všichni známe jejich telefony Blindshell, takže se zastavím u jiného produktu, který inzerují i na svých stránkách: vystavovali nádherné jihokorejské ruksaky s brailskými popiskami, suchými zipy a prostorem, do kterého by se Graphiti pohodlně vešel i s vystavovatelem. Jejich stránky

Dot Pad (matapo.com) jsou příkladem stoprocentní, až intuitivní přístupnosti pro nevidomé.

Naši nadšenci pro navigaci znají aplikaci WeWALK, která je rozšířena o elektronickou jednotku přišroubovanou na bílou hůl, z níž se rázem stane hůl chytrá. Vibruje, když „uvidí“ překážku a umožňuje nastavení trasy. Výhodou je, že vám hůl dává pokyny prostřednictvím zabudovaného reproduktoru a obě uši zůstávají volné pro reálnou sluchovou orientaci.

Zajímavé jsou soupeřící kamery v brýlích Orcam a Envision. Oba výrobci se snaží zdůraznit tu svou výhodu: Orcam fungování víceméně offline, zatímco Envision wi-fi připojení na hotspot telefonu vylepšil tak, že už se dá na fungování spolehnout a vyrazit do terénu třeba za pomoci vzdáleného průvodce, který za vás vidí kamerou Envision na cestu a radí.

Dostáváme se k produktům, které se na Sightcity notoricky opakují po řadu let: nejdřív vezmeme přehrávače – věru, nic moc nového. Skoro všechny jsou zbytečně velké a nějak mi není jasné, proč chybí přehrávač i nahrávač nejuniverzálnější, totiž Eltrinex A1, který je z nich nejmenší a nejlacinější.

Na druhém, o to však čestnějším, místě nacházíme další stálici – klasické pravítkové brailské zobrazovače osazené piezoelektrickými elementy. Ony jsou vlastně tak trochu všechny stejné. 40 let spolehlivé služby se prostě nedá zapřít. Liší se jen ergonomicky a cenově se zřetelem k programovému vybavení. Výrobci a distributoři převážně vystavují řádky o délce 12-40 znaků a za nejhezčí jak pro hmat, tak pro oči považujeme s dcerou řádky korejské společnosti Hims; mimochodem jsou taky nejdražší a nejkošatěji programově vybavené. 40-znakový řádek přímo zabudovaný do malého lehkého netbooku, na kterém běží Windows 11, představuje optimální pracovní nástroj pro vysokoškolské studenty i cestující odborníky všeho druhu.

Vedle přehrávačů a brailských řádků nezůstávají pozadu ani brailské tiskárny – přesněji řečeno: velmi často tiskárny kombinující brailský a běžný potisk. Opět jsou všechny tak trochu stejné: hlučné a těžké. A přece: kombinovaná tiskárna japonské společnosti Nippon je sice taky náramně těžká, ale honosí se nejtišším ražením brailských bodů na světě. Do domácnosti se sice moc nehodí, ale ve školním kabinetě by díky vskutku nápadně tichému provozu mohla úspěšně sloužit, aniž by komukoli vadilo mučivě pronikavé kulometné cvakání razící hlavy.

Jak jsem v úvodu varoval, je moje zpráva pouze ochutnávka několika laskomin z mnoha. Ježto je veletrh Sightcity pro české návštěvníky snadno dostupný, doporučuji každému vážnému zájemci, aby si návštěvu ročníku 2024 už dnes naplánoval: otevírá se ve středu 15. května 2024 v 10:00; bližší  informace najdete na

SightCity – the biggest international exhibition for Aids for the Blind and the Visually Impaired

Rudolf Volejník