Moje první zkušenost s očním naváděním Tobii

Jmenuji se Dita Horochovská, je mi 28 let a jsem kvadruplegička. Chtěla bych se s Vámi podělit o svou první zkušenost s očním naváděním Tobii. Nemohu, nebo spíše nechci popisovat rovnou své zkušenosti s tímto očním naváděním… ráda bych popsala svou cestu k němu.

Do svých 15 let jsem pracovala na počítači běžným způsobem, jako pracuje většina uživatelů. Sice jsem mohla používat omezeně pouze levou ruku, ale aspoň tak to šlo. Poté se můj zdravotní stav zhoršil a já jsem přišla i o tuto možnost, takže to vypadalo, že bez druhé osoby už na počítači pracovat nebudu. Je to už mnoho let zpátky, takže nebylo tolik možností, jako je teď, nebo spíše nebyly tak rozšířené a známé. Neuměla jsem si představit, že už si sama nenapíšu email nebo si nevyhledám nějakou informaci, aniž by o tom někdo další věděl.

Využitím různých kontaktů jsem přišla na programy, které vyvinula Technická univerzita v Liberci a kterými lze ovládat počítač hlasem. Jde o programy MyVoice a MyDictate. S univerzitou jsme se spojili a tím vzniklo pouto, které trvá dodnes. Byla jsem první uživatelkou a dokonce jsem se podílela na vývoji dalších verzí. Programy původně nebyly vymyšlené pro handicapované, ale spíše pro hlasové ovládání strojů.

Jelikož jsem závislá na pomoci druhé osoby úplně se vším, tak možnost ovládat počítač hlasem je jedinou možností, jak získat soukromí a jistou svobodu. Za léta používání hlasových programů jsem se mnohokrát dostala do situace, kdy programy přestaly fungovat a já jsem musela čekat,než mi liberecká univerzita pomůže. Tím pádem jsem se ocitla opět na začátku a při ovládání počítače jsem potřebovala pomoc druhé osoby. Sice se jednalo o pár dní, nebo někdy i pouze o den, ale mně to připadalo jako věčnost. Z tohoto důvodu jsem začala uvažovat o náhradní variantě, jak ovládat počítač. Chtěla jsem kombinovat obě varianty.

Z osobních i pracovních důvodů navštěvuji různé veletrhy a akce, kde jsem měla možnost si vyzkoušet oční navádění. Velice mě to kdysi zaujalo a právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že tohle je přesně ta další varianta, jakou bych chtěla ovládat počítač. Existuje u nás několik zařízení, která umožňují ovládat počítač zrakem, a já jsem měla možnost si některá z nich vyzkoušet. Všechna byla dobrá, ale nevyhovovalo mi, že každé mělo svoje vlastní uživatelské prostředí, takže nebylo možné pracovat na ploše počítače, jak jsem byla doposud zvyklá. Loni jsem navštívila na veletrhu stánek Spektry v.d.n., která nabízí mnoho možností ovládání počítače, a jednou z nich je právě oční navádění. Domluvila jsem se s nimi na osobním setkání přímo u nich, abych si vše mohla v klidu vyzkoušet a více se o všech možnostech dozvědět.

Setkání bylo velice příjemné a moc hezky mi vše ukázali a vysvětlili. Po všech ukázkách jsem zjistila, že by mi nejvíce vyhovovalo oční navádění Tobii, které umožňuje i práci v prostředí mého počítače, takže se nemusím podřizovat jeho prostředí. Bylo mi řečeno, že obvyklý postup je opačný: když se nějaký uživatel rozhodne pro oční navádění Tobii, tak začíná nejprve pracovat ve zjednodušeném prostředí a k nezjednodušenému ovládání počítače se (pokud vůbec) dostane až postupem času, jak se s očním naváděním postupně učí. Zvolila jsem si tedy vlastně tu nejnáročnější variantu.

S očním naváděním Tobii jsem se velice rychle sžila a naprosto mi vyhovuje. Dokonce ho někdy používám více než zmiňované hlasové technologie. Tobii má dvě kamery, které jsou na liště pod monitorem, a ty po úvodní kalibraci snímají můj zrak. Kam se podívám, tak tam směřuje kurzor myši. Principu jeho ovládání a konkrétním věcem bude věnován jeden z dalších článků.

Na závěr bych chtěla říci, že už si bez očního navádění Tobii neumím představit život. Pokud váháte, jestli si program pořídit nebo aspoň vyzkoušet, tak se nebojte a určitě to vyzkoušejte. Ne každému bude třeba Tobii vyhovovat, ale za zkoušku to stojí, a když to nepůjde, tak určitě lidé ve Spektra v.d.n. přijdou na něco, co Vám bude vyhovovat.